Pozastavme se nad tak obyčejnou věcí jakou je jídelní příbor. Každý z nás tento nástroj používá každý den, ale mnohdy už ho ani nevnímáme. Tak co by mělo být na něm zajímavé?

Lžíce
Už ve starověku v Evropě měla svoji důležitou úlohu, na rozdíl od nože a vidličky. Vyráběla se převážně ze dřeva, avšak lepší společnost si mohla dovolit lžíce stříbrné.

Nůž s vidličkou
Nůž s vidličkou se dostali na jídelní stůl mnohem později. Vidličku lidé měli za nástroj ďábla, proto vývoj jídelního příboru ovlivnily i lidské pověry.

Druhý v pořadí se objevil nůž. Ve středověku se s ním krájel chléb, maso i sýr. Kulatá špička se u něj objevila až v 18. století.

Vidličky
Vidličky vstupují na scénu jako poslední. Z její rukojeti vycházely pouze dva hroty. Používání vidličky v 11. století se považovalo za nemorální a kacířské. Běžněji vidličku začínají používat až Italové, hlavně pro konzumaci ovoce a různých doplňků jídelníčku. Zlaté vidličky zdobené tyrkysem se používaly v Čechách na zámku ve Vlašimi roku 1543. Teprve v 18. století měla vidlička tři kratší hroty. Byly také zhotovené z jednoho kusu, často stříbra.

Evropský typ příboru (lžička, vidlička, nůž) se objevil až v 17. století.